Loot boxy, bedny se skinama a mnoho dalších tzv. „kontejnerů“ vtrhlo do herního průmyslu a hráči propadají jejich podmanivému víru. Přitažlivost kosmetických prvků dokáže hráče vtáhnout do neblahých spirál, jako je například jeden z novozélandských hráčů, který teď lituje, že za loot boxy v různých hrách utratil více než 16 000 dolarů.

Dotyčný hráč Jacques Strydom se nechal nachytat na otevírání loot boxů v populárních esportových hrách, jako jsou Counter-Strike 2 a EA Sports FC. V rozhovoru pro RNZ uvedl, že se kvůli svým výdajům cítí „hrozně“ a že peníze mohl využít mnohem lépe, například investovat do svého domu.

„Kdybych si všechny ty peníze dal stranou na bankovní účet, měl bych teď asi 16 000 dolarů, které teď bych mohl investovat do domu nebo do něčeho takového,“ vysvětlil Strydom pro RNZ.

Dokonce se u něj objevily problémy s důvěrou v sebe sama, když říkal, že se skutečně stal závislým na tom, co je v podstatě online hazard. Strydom už u sebe dokonce nenosí ani kreditní kartu, místo toho ji svěřuje své ženě, aby svou závislost na herních loot boxech omezil.

Popularita herních loot boxů, zejména beden z Counter-Strike, v průběhu let jen vzrostla a někteří streameři a tvůrci obsahu okolo nich dokonce postavili celou svou kariéru. Strydom se v rozhovoru vyjádřil kriticky na adresu těchto tvůrců s tím, že vystavují děti hazardu a špatně si ho vykládají, aby zakryli jeho důsledky.

„Ukazují vám jen to dobré, co získají. Neukazují vám všechny ty tisíce, které předtím utratili,“ řekl.

Loot boxy se postupem času ukázaly jak hojně výnosný byznys, který je však provázen i určitou kontroverzí, a to i v případě vlád některých zemí - některé země dokonce zakázaly jejich prodej ve hrách dostupných v jejich zemi, protože jsou považovány za formu hazardu či jako potenciální riziko pro mladistvé hráče.

Nicméně to nezabránilo velkým herním společnostem, aby do svých her zaváděly nejrůznější loot boxy i nadále. Mikrotransakce jsou základní součástí monetizačních systémů většiny velkorozpočtových titulů a to, co bylo dříve charakteristické především pro mobilní hry, se nyní stalo všudypřítomným a stále rostoucím problémem u her všech typů. Případy, jako je ten Strydomův, nám připomínají, jak nebezpečné tyto praktiky mohou být, a člověk by si měl vždy uvědomovat důsledky utrácení takového množství peněz za něco, co jsou v podstatě jen barevné pixely.